Nedávno mě zaujal článek ve flowee popisující sociální sítě jako hrozbu. Jeho autor se inspiroval v knize Jarona Laniera, který se tzv. „online kolektivismu“ věnuje už léta a zamýšlí se nad negativy sociálních sítích i ve své poslední knize 10 důvodů, proč vymazat své účty na sociálních sítích. Jsou ale všechny důvody skutečně tak děsivé, že bychom kvůli nim měli okamžitě rušit účty na sociálních sítích?

Tím samozřejmě nechci říct, že se automaticky stavím do pozice zarytého obhájce sociálních sítí a budu se za ně bít do posledního lajku! I já plně souhlasím s argumenty Jarona Laniera a osobně považuji za velký přínos, že na problémy digitálního světa hlasitě ukazuje. Ještě dnes se totiž najde mnoho lidí, kteří uvěří jakkoliv na první pohled neuvěřitelné informaci jenom proto, že je na internetu. Tam přece píšou jenom pravdu, nebo ne?

lide-ohrozeni-marketing

Ohrožené skupiny

A teď nemluvím jen o nejdůvěřivějších skupinách jako jsou malé děti, které se teprve v tomto velkém světě učí našlapovat. Nebo senioři vmanipulovaní na sociální sítě mladšími příbuznými, aby s nimi alespoň takto mohli zůstat v kontaktu a prohlížet si fotografie, jak jejich vnouče žijící na druhé straně republiky krásně roste. Ne, tento problém se v jisté míře bohužel vyskytuje napříč generacemi. Vzpomeňme třeba nedávnou aféru s kupóny do Lidlu. Pokud jste měli to štěstí a minula vás, pobavte se ZDE.

Určitě vás ale neminula vlna kritiky, která se v poslední době snesla na sociální sítě za prediktivní analýzy. Je v pořádku, aby nás sítě neustále monitorovali a na základě tohoto šmírování vyhodnocovali, na jakou reklamní kampaň reagujeme lépe? Podle inzerentů rozhodně ano, ti totiž analýzy běžně využívají a jdou si tvrdě za zvyšováním prodejů a zisku.

data-zneuziti-dat

Vracejícího zákazníka získá firma svým přístupem, ne šmírováním

Přesto všechno si však stále nemyslím, že by toto byly dostatečné důvody, abychom houfně opouštěli sociální sítě. Aktuální trend totiž podobné masové tendence přerůstá. Zákazníky už neohromíte uniformním jednáním, dnes je žádán individuální přístup. Chceme, aby si nás prodejce vážil, vnímal naše potřeby a vyšel nám vstříc. A když přece jen občas naletíme podobnému masovému obchodníkovi, jak dlouhý užitek z nás bude mít, když se nepokusí o navázání hodnotného vztahu? Nebuduje dlouhodobé vazby a ani o nás jinak nepečuje? Copak vy nechcete být hýčkáni?

Určitě máte své oblíbené restaurace, kam pravidelně chodíte na polední meníčko nebo romantickou večeři. Víte o skvělých kavárnách, kde se scházíte s přáteli nebo je s radostí doporučujete svým známým. A to ani nezmiňuji oblíbené značky kosmetiky, na které nedáte dopustit. A co teprve hadříky, elektronika, luxusní čokoládičky nebo boty! Zamyslete se, jak si všechny tyto společnosti získaly vaši přízeň. Tak ať si nás klidně analyzují, protože z dlouhodobého hlediska to dokáží využít pouze ty firmy, jejichž cílem je prozákaznický přístup a celkové zkvalitnění poskytovaných služeb.

zakaznik-pece-o-zakaznika

Návykovost sociálních sítí

Dalším bodem kritiky je pak návykovost sociálních sítí. Proběhlo už dost výzkumů, abychom mohli s jistotou hovořit o závislosti na lajku a komentáři jako o reálném problému. Taková interakce totiž dokáže člověku dodat dávku dopaminu, čímž se cítí šťastný a žádaný. Dokonalá motivace k postnutí dalšího obsahu a zamotání se v nekonečné hondě za pochvalnými vztyčenými palci.
Na tento nezpochybnitelný nedostatek v lidské psychice cílily firmy dlouhou dobu, nicméně i zde je v poslední době vidět změnu. Stále častěji se setkávám s tvrzením, že Facebook je mrtvý, teď frčí Instagram. Možná si říkáte „Tak se změnil nástroj, ale problém přetrval, no a?” Neviděl bych to až tak černobíle. Instagram teď frčí především díky tomu, že jsou mladí lidé čím dál otevřenější a svobodomyslnější. Ostatně nezapomeňme, že problém závislosti nevzešel ze sociálních sítí, je to jen další možné lákadlo mezi množstvím dalších. A na rovinu, každý z nás je na něčem závislý, já třeba na pravidelném přísunu dobré kávy a čokolády (na kterou úporně myslím poslední dva odstavce... ).

Z hlediska podpory aktivity jsou pak nejúčinnější negativní příspěvky cílící na primární lidské emoce, jako jsou vztek, nenávist, závist. Toho je v poslední době vidět více než dříve, a taky se bohužel ukazuje, že to funguje. Nebojte, nemám v úmyslu začít teď rozebírat aktuální politickou situaci, ale myslím, že si rozumíme. Zkrátka se ukazuje, že nad touto oblastí se musíme jako lidi zamyslet. Sociální sítě nás učí odhalovat své nedostatky a naším úkolem je se z toho poučit a napříště se jich pokud možno vyvarovat. Mně osobně nezáleží na tom, kdo má jaký původ, politickou příslušnost nebo jakému vyššímu bytí skládá své účty. Já si kladu jiné otázky a na základě těch člověka posuzuju. Dokáže vzít za práci? Je kreativní? Můžu se na něj opravdu spolehnout? Tím se nechci pasovat do role maminky a tvrdit, že můj názor je ten správný a že mám výhradní pravdu. Každý jsme osobitý originál a musíme se jen naučit respektovat vzájemně své, někdy i protichůdné, názory.

socialni-site-zavislost

Zneužití informací

Posledním zásadním tématem je zneužití sociálních sítí korporacemi k našemu manipulování. Jedná se tedy o kombinaci výše uvedených nedostatků navíc ještě upgradnutých faktem, že vlastně ani nevíme, za jakým účelem jsme manipulování.

Nehodlám se opakovat a trvám si zatím, že stále více lidí se začíná na informace na internetu dívat kriticky. Z obchodního hlediska je pro mě důležitý dlouhodobý přínos a je tedy na korporacích, jak sociální sítě jako nástroj použijí. I kdyby ho však zneužívaly, není to pro mě argument ke zrušení účtu. To, že někdo cíleně vjede kombíkem do protisměru v odpolední špičce, neznamená, že raději sám přestanu řídit a své auto okamžitě prodám. Naopak si uvědomím, že ho musím řídit o to zodpovědněji.

zneuziti-informaci-marketing

Shrnutí

Abych to nějak shrnul. Z mého úhlu pohledu je rušení profilů na sociálních sítích jednoduše hloupost. I když Jaronu Lenierovi patří můj hluboký obdiv za jeho práci, myslím si, že mnohem účinnější než vyzdvihovat další a další nedostatky by bylo začít vnímat sociální sítě jako užitečný nástroj, který je nám k dispozici. Nakonec je přece jen na nás, jestli sítě použijeme k dobrým nebo špatným věcem,
Já osobně beru sociální sítě jako místo, kde můžu i přes svou vytíženost poznávat stále nové lidi. Sítě mi suplují adresář kontaktů jak těch aktuálních, tak i z minulosti, které bych jinak už jen těžko dohledával. A je to také příhodná možnost jak se podělit o radost nebo i starost s blízkými, se kterými se zrovna teď nemůžu vidět osobně. Sociální sítě jsou pro mě užitečným pomocníkem stejně jako notebook nebo telefon. A upřímně, už jste někdy zahodili telefon, protože vám ten den potřetí volala ta stejná průzkumná firma? Věřím, že ne, i když pokušení jistě bylo. A stejně tak věřím, že po přečtení tohoto článku se zamyslíte nad tím, že nechat obecná negativa okrást nás o sociální sítě není tou cestou, kterou bychom chtěli jít.

Chcete skutečně zlepšit svůj marketing?

Připojte se k profesionálům, kteří odebírají týdenní newsletter a odhalte:

  • jak získat kontrolu nad marketingem
  • jak zlepšit výsledky svých kampaní a konečně uspět
  • jaké nové nástroje a aplikace vám usnadní práci
  • na které zaručené rady a tipy se vykašlat a které skutečně fungují